Louda posouvá svoje olympijské cíle směrem k Paříži, do Tokia to nestihne

Český badmintonista Jan Louda, dvojnásobný mistr republiky a opora reprezentace, nemohl v loňském roce kvůli rušení velké většiny turnajů navázat na titul z mezinárodního turnaje Slovak open, kde vyhrál před nástupem pandemie.

Následující období bylo především ve znamení trénování, jelikož brány turnajů se otevřely minimálně, světový žebříček je zmražen od 17. března loňského roku a spustí se snad začátkem února. A Jan Louda chce být připraven, na kurtu je denně.

Jak probíhala vaše příprava v době druhé vlny covidu-19 a kolik ze všech tréninkových dní jste byl na kurtu a hrál?

Naštěstí se má příprava příliš nelišila. Mám jako profesionální sportovec a jako ostatní reprezentanti výjimku. Trénovat tedy můžeme i v hale téměř neomezeně. Momentálně jsem na kurtu denně, někdy i dvakrát. Nejvíc nás zasáhl první lockdown na jaře, kdy žádná výjimka nebyla a my se mohli připravovat pouze venku. Bylo to období trvající přes dva měsíce a mohu říct, že jsem byl, co se přípravy týče, přibližně na pětasedmdesáti procentech ve srovnání s normálním režimem.

Plzeňská tréninková skupina byla doplněna o další elitní hráče – Adama Mendreka a Milana Ludíka, navíc je šance, že v Plzni bude národní badmintonové centrum (dle Českého badmintonového svazu začal jeho zkušební provoz). Jak byste zhodnotil tyhle tréninky, kdy šlo reálně o plnou mužskou část reprezentace?

Národní centrum a vrcholové sportovní centrum mládeže se v Plzni rozjíždí. Nyní se na Lokomotivě připravujeme společně jako tým, máme zajištěné výborné zázemí včetně trenéra a regenerace.

Ještě před nucenou pauzou jste stihl mistrovství Evropy družstev. Jak jste byl spokojen se svým vystoupením? Začal jste ve velice napínavé čtyřhře proti Rakušanům, v dalších utkáních už jste byl místo Milana Ludíka nasazen do singlů proti soupeřovým „jedničkám“.

Debly hraju vždy jen párkrát do roka, takže si to dost užívám. Není to takový tlak, a navíc s Ondrou Králem si rozumíme i mimo kurt. Mrzí mě, že jsme náš zápas nedokázali dotáhnout k výhře, ale aspoň to nebyla nuda. Dvouhra se nedá moc zevrubně hodnotit – vyhrál jsem zápas proti Slovensku, ve kterém jsem byl favorit, a prohrál jsem duel proti velice silnému Nizozemci, který je v žebříčku mezi TOP 5 Evropany. Zde jsem naopak mohl jen překvapit, což se povedlo hlavně v prvním setu, který byl vyrovnaný.

Jak vidíte své šance kvalifikovat se na olympiádu v Tokiu? Tím, že podzimní turnaje se téměř vůbec nekonaly a znovu nastartovaná kvalifikace bude trvat jen dva a půl měsíce (od 1. 3. do 16. 5.), tak je nesmírně obtížný úkol se do Tokia dostat. Souhlasíte? Nepoohlížíte se spíš až po Hrách v Paříži 2024?

Šance na olympijskou účast v Tokiu se limitně blíží nule. Moje postavení na světovém žebříčku je nyní dost mimo kvalifikaci, a navíc jsou žebříčkově přede mnou dva Češi (Ludík, Mendrek – stav je takový, že při aktuálním pořadí našich hráčů na světovém žebříčku má v mužské dvouhře Česká republika k dispozici v té nejlepší variantě pouze jedno místo, pozn. red.). Snem většiny sportovců je zahrát si na olympiádě a já to mám nastavené také tak. Tedy na další olympiádu v Paříži se chci zaměřit a ohlídat si důležité kvalifikační turnaje (kvalifikace na OH trvá rok a je zapotřebí odehrát 15-20 kvalifikačních turnajů po celém světě, pozn. red.).

Už to bude téměř rok po plzeňském republikovém šampionátu, kde jste vybojoval svůj druhý mistrovský titul ve dvouhře. Je něco, co se vám s tímto časovým odstupem vybaví?

Samozřejmě se mi vybaví spousta pěkných vzpomínek, nejvíc asi mám v paměti poslední míček ve finále a následnou radost. Nicméně turnaj skončil a teď se soustředím na trénink. Ale až začne letošní květnové mistrovství republiky v Praze, tak mě vzpomínky na titul před domácími fanoušky určitě pořádně nakopnou a dám do toho opět vše.

Díky za rozhovor.

Martin Slepička

Fotky : Lenka Johánková